Luxace pately u psů (odborná čásst - MVDr. R.Skala), Zkušenosti s patelou v jiných zemích (L.Veverková)

                                 Luxace pately u psů (MVDr. Roman Skala)
 Koleno psa

1.  M. quadriceps femoris / čtyřhlavý stehenní sval
2.  Lig. patellae / čéškový vaz
3.  Lig. femoropattelare laterale / stehnočéškový postranní vaz
4.  PATELA / čéška
5.  Cartilago articularis / kloubní chrupavka    
6.  Capsula articularis / kloubní pouzdro    
7.  Menisci / menisky    
8.  Synovia / kloubní tekutina (maz)    
9.   Lig. m. popliteus / vaz poplitealního svalu                  
10.  Lig. collaterale laterale / zkřížený kolenní vaz
11.Lig. m. extensor digitorun longus / vaz svalu dlouhého natahovače prstů



Luxace pately (vykloubení čéšky) je relativně časté onemocnění kolenního kloubu psů. Je typické anatomickými změnami pánevní končetiny, které vedou následně ke změně polohy čéšky do abnormální pozice. Na úvod je nezbytná krátká zmínka o anatomii kolenního kloubu. Patela (čéška) je oválná kost umístěná uvnitř kolenního kloubu, kde je volně skloubená se stehenní kostí ‑ není s ní srostlá. Patela leží ve žlábku ve spodní části stehenní kosti a z obou stran je zajištěna kostními hřebeny, které zabraňují jejímu vykloubení. Shora se na patelu upíná čtyřhlavý stehenní sval, zdola patelární vaz, který končí na hřebeni holenní kosti; celý kloub je obklopen kloubním pouzdrem. Všechny tyto struktury zajišťují fixaci pately v anatomické pozici. To ovšem platí jen v případě, že jsou normálně vyvinuté a nepoškozené např. úrazem.

Dělení luxací
Luxaci pately lze rozdělit za prvé  podle směru luxace a za druhé podle příčiny vzniku. Podle směru se luxace pately dělí na mediální, kdy čéška luxuje na vnitřní plochu kolene a laterální, kdy čéška luxuje vně. Výrazně častější je mediální luxace, představuje cca 80 % všech případů. Podle příčiny vzniku dělíme luxaci pately na vrozenou a traumatickou. Vrozená luxace čéšky je podmíněná geneticky, tzn. predispozice k tomuto onemocnění se dědí a postižení jedinci by v žádném případě neměli být používáni k dalšímu chovu. Nejčastěji se s mediální (vnitřní) vrozenou luxací setkáváme u malých a trpasličích plemen, v našich podmínkách bych z vlastní zkušenosti uvedl zejména tato plemena – čivava, trpasličí špic, pražský krysařík, pudl, jorkšírský teriér, mops, ale postižena jsou i plemena větší – např. stafordšírský bulteriér, šarpej nebo labradorský retrívr. Vrozenou laterální (vnější) luxací pately jsou naopak častěji postižena velká a obří plemena psů, jako německá doga, irský vlkodav, bernský salašnický pes, bernardýn.

Anatomické deformity
Při vrozené luxaci pately vznikají v průběhu růstu psa na pánevní končetině anatomické deformity, které v konečném důsledku vedou právě k tomuto onemocnění. Zdálo by se, že tyto deformity postihují pouze kolenní kloub, ale není tomu tak. Důležitá je i stavba kloubu kyčelního, který má zásadní vliv na úhlení celé pánevní končetiny. Příliš velký nebo naopak příliš malý úhel mezi krčkem a tělem kosti stehenní a vnější nebo vnitřní prohnutí těla kosti stehenní jsou nejčastější příčiny následných změn v samotné kolenním kloubu. Zde potom pozorujeme abnormální vnitřní nebo vnější rotaci dolní části kosti stehenní a horní části kosti holenní, zejména holenního hrbolu, na který se upíná čéškový vaz.. V těžkých případech je málo nebo není vůbec vyvinutý žlábek stehenní kosti, ve kterém patela za normálních podmínek „sedí“. Změny na kostech jsou tedy nejdůležitější pro vznik vrozené luxace pately, následně se vyvíjejí změny na měkkých tkáních, zejména na kloubním pouzdru.
Traumatická luxace pately je způsobena zraněním, u psů jsou to zejména autoúrazy, pády z výšky a rvačky, kdy dochází k mechanickému poškození tkání, které patelu fixují v anatomické pozici. Tento druh luxace nemá plemennou ani věkovou predispozici, frekvence výskytu je výrazně nižší, než u luxace vrozené.

Stupně luxace
Podle závažnosti postižení rozdělujeme luxaci pately do 4 stupňů.  Při 1. stupni (nejlehčím) můžeme patelu manuálně vykloubit, ta se ovšem ihned vrací  do původní pozice. Při 2. stupni patela vyklubuje samovolně, ale je ještě schopna návratu do normální pozice, někteří psi jsou schopni patelu sami „nahodit“ rotací končetiny. Při 3. stupni je patela luxovaná trvale, ale jsme schopni ji manipulací reluxovat, nicméně se ihned vrací do abnormální pozice. 4. stupeň luxace je charakterizován nereponovatelnou trvalou luxací pately. Všechny tyto stupně jsou v různé míře doprovázeny rotací holenní a stehenní kosti, příp. dalšími deformitami, jak bylo popsáno výše. Rozdělení luxace pately do jednotlivých stupňů je významné zejména z hlediska volby vhodného léčebného postupu, ale u chovných jedinců by měla tato vada být brána v úvahu i při zařazení do chovu. V této souvislosti je jednoznačně doporučitelná selekce postižených jedinců za účelem postupné eliminace luxace pately z chovů čistokrevných psů, protože tato vada má dědičný základ a její výskyt zejména u některých plemen je velmi vysoký.

Geneticky podmíněná luxace v žádném případě nemusí být shodná na obou končetinách, odhadem cca 30 % případů ji má rozdílnou.

Pokud je luxace okolo 1 roku věku negativní, neměla by se už věkem horšit. Vysvětlením pro skutečnost stupně 0/0 v roce věku, stupeň 1/1 ve dvou letech , může být pravděpodobně subjektivní pohled každého posuzovatele - tzn. chyba lidského faktoru při  prvním posouzení. Druhou možností je fakt, že v některých případech je pes při posouzení vlivem stresu zaťatý a pately lépe "drží", pokud je při opakovaném posouzení uvolněný, odhalí se i luxace, která při prvním  posouzení nebyla patrná. Jinak řečeno - objektivní je bohužel přísnější posouzení.

Klinické příznaky
Klinické příznaky luxace pately jsou poměrně různorodé a samozřejmě závisí na stupni postižení. U 1.stupně luxace se zpravidla nesetkáváme s výraznými příznaky, takže tento stupeň bývá spíše náhodným nálezem při vyšetření u veterinárního lékaře. Pokud se příznaky vyskytnou, jedná se o příležitostné zvednutí postižené končetiny na několik vteřin a následnou normální chůzi. Vyšší stupně luxace pately se už projevují výrazněji – jedná se o kulhání různé intenzity, rotace končetiny ve směru luxace, často pozorujeme pravidelné  nadnášení končetiny, které je mnoha majiteli psů považováno za zcela normální a přitom je to jeden z typických příznaků luxace pately. V těžkých případech, zejména u 4. stupně luxace dochází k deformitě končetiny a pokud je postižení oboustranné, pes se pohybuje velmi obtížně a není schopen se postavit vzpřímeně na pánevní končetiny. Příznaky pozorované při luxaci pately jsou způsobeny jednak bolestí vyvolanou samotným vykloubením a také omezenou funkčností kolenního kloubu. Problémem při neléčené luxaci je i osteoartróza, vzniklá následkem opakovaného dráždění chrupavky vyklubující čéškou a nerovnoměrné zatížení kolenního kloubu.

Terapie
Poslední a pro majitele postiženého psa nejdůležitější otázkou je léčba tohoto onemocnění. Při lehčím postižení, které není doprovázeno žádnými klinickými příznaky popsanými výše je možná konzervativní léčba, která spočívá v klidovém režimu, u traumatické luxace je možný i fixační obvaz. Z používaných léků je vhodné použití tzv. chondroprotektiv, která omezují vznik osteoartrózy – přípravky s obsahem glukosaminu, chontroitinu, kolagenu a MSM. Pokud pacient s luxací pately vykazuje klinické příznaky je jednoznačně doporučitelné chirurgické řešení. Při operaci luxace pately provádíme zpravidla kombinaci několika operačních technik, které mají za úkol fixovat čéšku v normální pozici a navrátit anatomické poměry v kolenním kloubu co nejblíže optimálnímu stavu. S případnou operací není nutné vyčkávat do dospělosti, naopak těžší stupně luxace je vhodnější operovat co nejdříve jako prevenci vzniku závažných deformit.

MVDr. Roman Skala
Veterinární klinika
Na hrádku 8
Praha 2
tel: 224 923 717


Zkušenosti s patelou v jiných zemích (Lenka Veverková)

Chci tímto za následující informace  poděkovat chovatelům čivav z jiných zemí, kteří se neváhali podělit o své zkušenosti s českými chovateli. Všichni chovatelé se shodují v jednom bodě. Kontrola patel je velice důležitou informací pro majitele psa a měla by být prováděna. Zda povinně či ne, je věcí klubu a chovatelů. Chovatelé, kteří jsou hrdi na své dobré jméno a odchovy svým psům pately kontrolovat nechávají. Někteří z nich vícekráte za život svého psa.  Jsou si rovněž vědomi , že tato kontrola je vždy subjektivní názor posuzovatele a rozdíl jednoho stupně je normálně možný a běžný.  
Stav 0/0 je ideální, stav 0/1 a 1/1 je téměř ideální.

Finsko
Ve Finsku je povinnost pately kontrolovat oficiálně. V této zemi nemají  stav „chovný/chovná“, ale pakliže chcete krýt/nakrýt a chcete aby štěňata dostala PP, chcete začít chovat  – musíte nechat psovi pately vyšetřit.
Pes musí být nejméně rok starý, tetován či čipován. V případě, že pes má dvojí výsledek /příklad jednou 1/2, podruhé 0/1) – počítá se horší výsledek.  Pes může být zkontrolován i na oficiálním vyšetření, které pořádá místní klub. Zde psa prohlédnou nejméně dva posuzovatelé pately a společně rozhodnou jaký stupeň pes vlastně má.
Všechny výsledky všech psů jsou volně přístupny v databázi zvané Koira. Zde vidíte nejen psa a jeho potomstvo,  výsledky výstav a tituly,  ale i výsledky vyšetření a výsledky vyšetření jeho potomků s procentním zastoupením jednotlivých stupňů postižení.  Místní klub doporučuje chovatelům chovat na psech, jejichž výsledek vyšetření není horší než 2 (například pes 1/1 nebo 0/2).  Je to jen doporučení, ve skutečnosti můžete chovat na jakémkoliv stupni. Z tohoto důvodu několik Finských chovatelů hodlá požadovat  jasnější daná pravidla.

Švédsko
Již více než rok se pately ve Švédsku vyšetřují povinně v případě, že chcete štěňata oficiálně registrovat .
SKK (Švédský kennel klub) tuto povinnost prosadil oficiálně. Samozřejmě i zde byli chovatelé, kteří s povinným vyšetřením původně nesouhlasili. Švédští chovatelé tímto očekávají oficiální vyhodnocení chovu na vyšetřených jedincích. Toto vyhodnocení bude možné provést až za několik let chovu a sledování patel.
Výsledek obou rodičů nesmí překročit počet 3, to znamená, že pes i fena musí mít dohromady  tento výsledek (příklad – fena 1/1, pes 1/0). Stav patel 0/0 je samozřejmě ideální, ale místní chovatelé dobře ví, že posouzení stupně je subjektivní pocit , výsledky jednotlivých posuzovatelů se mohou lišit a tak stupeň 1/1 je brán jako téměř ideální. 
Zkušenosti jedné chovatelky aneb názor  jejího posuzovatele patel. Vyšetření je údajně dobré dělat ráno, rozhodně ne po delší procházce po které se může nožka psa unavit. Posuzovatelka vyprávěla příběh z doby, kdy se učila vyšetřovat pately. Začínající posuzovatelé pately měli k dispozici 12 psů. Studenti zkoušeli stupeň posouzení luxace pately. Jeden ze psů, který měl na začátku vyšetření oficiální stupeň 0/0,  měl na konci, poté co jej vyšetřili všichni studenti, stupeň 3 – údajně z únavy a stresu z vyšetření tolika posuzovateli. 

Francie, Itálie
Zde vyšetření luxace povinné není. Nicméně, chovatelé dbalí svého dobrého jména vyšetřují své psy dobrovolně.  Bohužel je i zde dost chovatelů co nejen toto vyšetření neberou v potaz a doslovně chovají na jakémkoliv jedinci.

Island
Před použitím psa k chovu musíte mít povinné vyšetření patel. Toto pravidlo bylo zavedeno místním klubem před rokem.  Osvědčení je platné od jakéhokoliv veterináře (místní chovatelé jsou si dobře vědomi různých výsledků od různých veterinářů) a můžete mít počet výsledků dle vašeho uvážení, tedy kolik chcete. Výsledek vyšetření je platný jeden rok, v případě, že je pes starší 2 let je výsledek platný pro celou dobu jeho života.  Na stupni postižení nezáleží, můžete chovat na jakémkoliv jedinci, který oficiální vyšetření má. Dobří chovatelé dávají své psy kontrolovat několikráte za jejich život.

Litva  
Zde je testování pately povinností majitele před použitím psa k chovu.

Austrálie, USA
V těchto zemích je  testování pately věcí chovatele, povinné není.  Doporučení klubu v Austrálii je, že stupeň 1 a 2 jsou pro chov v pořádku.  Další, horší  stupně postižení jsou pro chov již neakceptovatelné.